Jdi na obsah Jdi na menu
 


O nás

ran_6006.jpg Míla Voborníková

Dobrý den, jmenuji se Milena Voborníková, pocházím z Police nad Metují. Bydlím ve Vysokém Chvojně. Za kladný vztah k hudbě vděčím především svým rodičům, doma jsme často zpívali. Do lesního rohu jsem se nadobro zamilovala v útlém dětství, přibližně mezi 3. až 4. rokem. Na hřbitově v Polici nad Metují měl tenkrát pohřeb nějaký lesník a hrály mu tam lesní rohy. Od té doby jsem měla jasno, hlas tohoto nástroje byl pro mě vždycky ten nejhezčí. V první třídě jsem v Polici začala chodit do hudebky. Na flétničku mě učil p. uč. Lubor Bořek, v šestce jsem si prosadila lesní roh. Později jsem přestoupila do hudebky v Hronově, učil mě tam hornista Miloš Meier. Dostala jsem se na konzervatoř k prof. Otakaru Tvrdému, po studiu jsem se vdala, odstěhovala na Vysoké Chvojno a začala pracovat jako učitelka v mateřské školce. Můj manžel je lesník, občas jsem s ním chodila troubit na hony, časem jsem se stala myslivcem. Lesní roh ležel většinu roku ve skříni, pouze na pár honů jsem ho oprášila. Pravidelně jsem začala hrát po lesnickém zájezdu na Šumavu, kde mě Jarda Marek oslovil, jestli bych si přijela poslechnout jejich zkoušku. Slovo dalo slovo, na zkoušku tria lesních rohů a lesnice jsem dorazila, nehráli špatně, sehnala jsem nějaké noty pro čtyři nástroje a začalo se pravidelně hrát. Tak vznikli Hubertovi trubači, na zkoušky jezdím stále. Někdy to trochu drhne při hraní, jindy názorově, vždyť už se nás schází šest. Ten nádherný zvuk lesních rohů, který mě tenkrát tolik zaujal, nyní slýchávám často, někdy mi až bere dech.

 

 Jaroslav Marekran_5987.jpg

Jsem rodák z Rychnova nad Kněžnou, mou domovinou jsou Orlické hory. Za blízký vztah k hudbě, jež od útlého dětství, vděčím samozřejmě svým rodičům. Oba měli základní znalosti hry na některé nástroje – matka na klavír, otec na housle a kytaru. Uměl dobře zpívat, byl lesník a miloval lidové písničky a dechovku. Od první třídy základní školy jsem se učil hrát na klavír, zanedlouho jsem doprovázel otcovy housle při vánočních rodinných koncertech. Můj rozvíjející se vztah k myslivosti, mobilita hudebního nástroje a otcův obdiv k dechovým žesťovým nástrojům byly volbou pro lesní roh. Učit jsem se začal od šesté třídy, navštěvoval jsem LŠU v Kostelci n. Orl. pod vedením skvělého učitele Václava Uhlíře. Zde jsem získal dobrou průpravu v dechovce a kvartetu lesních rohů. Lesní roh mne od té doby provázel celým životem, od mládí jsem účinkoval s celou řadou amatérských orchestrů v Čechách i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že jsme lesník a aktivní myslivec, využívám lesní roh, parforsní roh či borlici k propagaci českým mysliveckých tradic.

Začínal jsem na honech jako samostatný trubač, později jsme byli duo a trio. Kvartet nesoucí název Hubertovi trubači jsme založili v září 2012, původní, repertoár staré a současné lovecké hudby byl výrazně rozšířen o hudbu klasickou, lidovou, filmovou a populární. S tím souvisí i rozšiřující se rádius a četnost našich vystoupení při různých příležitostech či samostatných koncertech. Cítím, že dobře odehraný koncert mi dává pocit vlastního uspokojení a potlesk posluchačů je tou nejkrásnější odměnou.

 

anicka.jpg Anička Veverková

Ahoj,

jmenuji se Anna Veverková a jsem nejmladší členkou souboru Hubertových trubačů. Bydlím v malé vesnici jménem Roveň, nedaleko Rychnova nad Kněžnou. V současné době studuji na Chemicko-technologické fakultě v Pardubicích.

Hudbě se věnuji od základní školy hrou na zobcovou flétnu. Po přihlášení do Základní umělecké školy v Rychnově nad Kněžnou jsem v sobě našla skrytý talent ve hře na lesní roh. Začátky nebyly vždy jednoduché, hodiny cvičení a dřiny se mi však zúročily. Rodiče mě byli vždy oporou, i když hře na hudební nástroj se sami nevěnovali. Velké poděkování patří hlavně pro Radka Pilce a Ericha Kačmičku za statné vedení a trpělivost.

Posléze se mi naskytla nabídka od pana Marka na troubení na mysliveckých honech. Hlavně díky svému otci, který má kladný vztah k myslivosti, jsem tuto možnost přijala, čímž dalo vzniku prvních krůčků ke zrodu hudebního kvarteta, kde se nadále hudebně rozvíjím.

Mimo spolek Hubertových trubačů se příležitostně účastním zkoušek a koncertů v orchestru Rychnovského chrámového sboru. Kromě hudby se také věnuji požárnímu sportu, cestování a paličkování.

 

ran_5983.jpg Libor Velísek

Dobrý den, jmenuji se Libor Velísek a jsem z Vamberka. Muzice jsem se začal věnovat od nástupu do základní školy výukou hry na akordeon. Později jsem si přibral i hru na tahový pozoun. V dětství byla hudba mým koníčkem za velké podpory rodičů, kteří se často zúčastňovali mých koncertů a hudebních vystoupeních v mládežnických dechových orchestrech a swingbandech. V dospívání jsem vzhledem k bydlišti v krásném podhůří Orlických hor objevil zálibu v myslivosti. V průběhu prvních společenských mysliveckých akcí jsem byl vyzván, abych se doučil hru na lesnici, abych mohl později tyto akce doprovázet jako trubač. Na těchto mysliveckých setkáních jsem se seznámil s Jardou Markem, se kterým jsme začali hrát na parforsní rohy. Přibližně po dvou letech s námi začala hrát i Anička Veverková, ta ovšem hrála na lesní roh. Asi po roce našeho společného hraní se k nám přidala i Míla Voborníková, která vnesla do našeho hraní nový repertoár a s ním vznikl i důvod k tomu, abych si pořídil lesní roh a začal jsem používat klapky. S příchodem Míly vznikl i náš soubor Hubertovi trubači. V průběhu účinkování se souborem jsem se postupně v hraní na lesní roh jako samouk zdokonaloval. V dnešní době mimo účinkování s kvartetem Hubertových trubačů účinkuji také v symfonickém orchestru Muzica collegium Český ráj. Jsem rád, že podmanivý tón lesních rohů a skvělá parta jsou pro mě motivací pro další zdokonalování se ve hře na tento královský žesťový nástroj.

 

ran_5976.jpg Jaromír Bárta - Zápotocký

Bydlím v obci Tutleky, jedné z nejstarších osad v Čechách. Náš dům stojí za potokem Štědrý, který zdejším údolím protéká. Pravě odtud jsem začal v roce 1967 docházet do LSU v Kostelci nad Orlici k panu řediteli Josefu Dobešovi na housle.  Josef Dobeš byl vojensky kapelník, varhaník, zpěvák, trumpetista a houslista. V průběhu sedmi let jsme účinkovali ve školním smyčcovém souboru i v triu Josefa Hernycha.

V roce 1973 do LSU nastoupil Václav Uhlíř (hornista), učitel žesťových nástrojů a bicích. Pro nově vznikající soubor Mládežnické dechovky bylo zapotřebí mnoha muzikantů. Všem houslistům, akordeonistům, pianistům byl přidělen další nástroj. Mne byl přidělen novy lesní roh Lidl - Brno, červeného odstínu. A tak jsem se stal prvním žákem Václava Uhlíře. Do lesního rohu jsem docházel čtyřikrát do týdne, ráno i odpoledne, jak čas dovolil. O hraní nebyla nouze. Akce národní fronty, první máje, lampionové průvody, kladeni věnců, setkání důchodců a soutěže. Na podzim v roce 1976 vznikla uhlířova Orličanka. Tam jsem jako patnáctiletý dostal tu správnou školu. V týdnu byly tzv. dělené zkoušky a o víkendu produkce. Po příchodu z vojny r. 1982 začala Orličanka jezdit s novým estrádním programem pro ROH, MDZ, JZD atd. Souběžně s tímto hraním jsme jako hornisté působili i v produkcích pro církevní akce. Přínosem byla hraní pro faráře Petruje v kostele sv. Jiří v Kostelci, pana Chudého v RK a Aloise Němce - faráře v Třebechovicích.

Po roce 1995 nastal patnáctiletý útlum, kde kromě hraní o Vánocích horna spočívala pod postelí.

Změna nastala docházením do souboru Hubertových trubačů před třemi lety. Zároveň jsem členem souboru JUDr. Jiřího Fukse při Nejsvětější Trojici v RK.

Kromě širokého záběru žánrů, které hrajeme, si rád poslechnu českou a moravskou dechovku. Ale hlavně poslouchám hardrockové a heavy metalové kapely, na jejichž koncerty jezdím. Ve volném čase upravuji dvoutaktní motocykly a závodím s nimi.
 

ran_6015.jpg Hanka Grimová

Ahoj, jmenuji se Hanka Grimová, pocházím z Jižní Moravy, z dědiny s neotřelým jménem Senetářov, ovšem život mne zavál do Východních Čech, kde v současné době žiji.

Vždy jsem obdivovala lidi, kteří umí hrát na nějaký hudební nástroj. A tak jsem se na SLŠ v Hranicích přihlásila do trubačského kroužku, kde jsem začala hrát na lesnici. Hra na lesnici mne provázela celou střední školu a větší část vysoké školy, kde jsem vystřídala několik souborů.

Po vysoké škole jsem lesnici na několik let odložila, hrála jsem jen příležitostně. Vše se změnilo, když mne oslovila Míla Voborníková, zda bych nechtěla začít hrát na lesní roh a přidat se k Hubertovým trubačům. Tak se i stalo a já se stále snažím dohnat nedostatky v hraní na lesní roh, abych se alespoň trochu vyrovnala svým spoluhráčům. Čímž jim moc děkuji, že mne mezi sebe přijali a mají se mnou trpělivost.